Světýlko za dušičku – rozsviťme okna Jižního Města

Světýlko za dušičku – rozsviťme okna Jižního Města
online alternativa k tradičnímu dušičkovému průvodu
Vysíláme z ulic Chodova 2. 11. 17.00.
Zapojte se a my vás odměníme. Připojte se k našemu společnému putování za světýlky na Facebooku.

Výtvarná dílna online: výroba lampionku
Úvodní slovo Iva Molenová, dílnu vede lektorka Ilona Němcová.
Budeme pracovat s materiály, které máte zaručeně doma nebo najdete v přírodě.
Vysíláme přímo z Chodovské tvrze 29. 10. 17.00. Připojte se k naší výtvarné dílně na Facebooku.

Vzpomínka na blízké, kteří opustili tento svět, je v dnešní nelehké době víc než aktuální. Pojďme tiše vzpomenout a rozsvítit okna Jižního Města. Spojme se alespoň symbolicky, když letos společně nemůžeme jít v tradičním dušičkovém průvodu. Připravujeme pro vás jedinečné putování světýlka za dušičku. V pondělí 2.11. v podvečer sledujte z okna svého bytu naše světýlko a na oplátku rozsviťte to své, které si s námi můžete vyrobit v online dílně, natočenou přímo ve výtvarném ateliéru KC Zahrada. Těšíme se, až uvidíme světýlko ve vašem okně.

Zapojte se a my vás odměníme. Vyfoťte své světýlko v okně nebo proces přípravy lampionku a vložte jej do komentářů pod příspěvek. Z došlých fotek vylosujeme 10 světýlek. Šťastní autoři od nás dostanou po 2 vstupenkách na pohádku v KC Zahrada. (Konkrétní nabídku zveřejníme, až se situace uklidní a program v našem kulturním centru se opět rozběhne.) Nemůžeme se dočkat, až se opět sejdeme v našich kulturních centrech na filmových projekcích, koncertech divadelních představeních, kurzech či pohádkách.

Jak se Dušičky „slavily“ dřív?

Podoba původní tradice souvisí s vírou v očistec, kam odchází duše zemřelých, aby se zde očistily od méně závažných hříchů. V den Dušiček tak mohly být tresty zemřelých zmírněny modlitbou nebo různými milosrdnými skutky. V lidovém prostředí pak postupy pro ulehčení údělů zemřelých duší samozřejmě nabývaly nejrůznějších podob. Lidé především věřili, že duše v tento den vystupují ze záhrobí, aby si odpočaly od svých útrap a navštívily své pozůstalé. Do dnešní doby se zachovala řada zpráv, které nám podávají bližší představu o tom, jak se lidé k této situaci stavěli. Rozšířeným zvykem bylo plnění lampy máslem. Ta se pak přikládala k ohništi nebo na okno, kde si duše zemřelých mohly namazat své rány způsobené pobytem v očistci. Ulevit jim mělo i sypání mouky do ohně.

Aby se „dušičky“ nevyplašily, nemělo se ten den zametat. Pískalo-li v kamnech, věřilo se, že dušičky pláčou. Jedna z pranostik nám pak říká, že déšť v den Dušiček znamená, že zemřelí oplakávají své hříchy. Zcela zapomenutým zvykem je pečení dušičkového pečiva, kterému se např. na Doudlebsku říkalo „všesvatový rohlíky“.

Hodně rozšířené bylo také poskytování almužny chudým a trpícím, protože o nich se věřilo, že mají ke světu mrtvých mnohem blíže a že mohou zprostředkovat kontakt mezi světem živých

a zemřelých. Těch zvyků bychom mohli najít ještě více, tím zásadním však, podobně jako tomu je dnes, byla jednoduše vzpomínka na zesnulé. Členové rodiny se sešli u stolu a své zemřelé si připomněli modlitbou. Zbytky z této večeře pak byly zemřelým duším ponechány.